Stanley Bradley

Porucha výživy – anorexie, bulimie

Anorektikové trpí obtížemi psychického charakteru. Jsem přesvědčen, že jde o porušený pud sebezáchovy, proto dochází k ničení sebe sama (stejně jako u kouření, užívání drog, alkoholismu) patrně vlivem nerovnováhy v rodinném systému, či díky nějaké stresové situaci.

Podle lékařského slovníku u anorexie jde o nechutenství, které může mít mnoho příčin. Ty vycházejí z trávicího traktu  a dále jsou výsledkem působení celkových stavů a onemocnění na příslušná centra v CNS.

U bulimie jde o nezvladatelnou chuť k jídlu  provázené současně neadekvátní snahou zabránit ztloustnutí
Zatím všechny příčiny  obou nemocí známé nejsou.

Někdo řeší stres jídlem, jiný alkoholem, drogami, anorektikové nejedí podle obvyklých norem. Je to podobný problém jako obsedantní neuróza, protože anorektikové mají nutkavé myšlenky, že jíst nesmí, nejsou spokojeni se svojí postavou (kdo není spokojen sám se sebou fyzicky, většinou jde rovněž o duševní poruchu), slyší hlasy, že jíst není zdravé atd. Podle mého názoru by jednou z  příčin  mohla  být „zamrzlost“ v dětství a nechuť přijmout dospělost, částečně je to spojeno s duševní poruchou. To má také více příčin, většinou už v početí či v nedobře fungující rodině. „Zamrzlost“ lze ověřit snadno. Pokud máte ve svém okolí takového člověka, zeptejte se jej na první číslo, které jej napadne, když se ptáte na něj. Myslete při tom na to, aby odpověděl jak starý se cítí, v kolika letech „zamrzl“. Je lepší tuto otázku napsat na papír a po odpovědi ono vyslovené číslo napsat na  papír z otázkou. Většina dotázaných řekne číslo od jedné do jedenácti., nejspíše číslo šest. Dívky zejména proto, že ještě v těchto letech nemají ženské prvky, které si s odmítáním dospělosti nepřejí mít. V takovém případě by mohlo pomoci uvědomění si důsledku a příčiny, proto by mohla pomoci skupinová terapie Rodinná konstelace.

Nejdříve doporučuji „odblokování“ organismu, páteře, případně drah zubů. Poté je teprve organismus schopen přijímat vitamíny, minerály, důležité biologické látky a energii. Tím se nemocný má šanci zbavit psychického problému a je možné důsledek problému (většinou z dětství) řešit. Podle mne se jedná o přecitlivělé jedince. Velká  přecitlivělost podle mé teorie vzniká  většinou v začátku početí – viz kapitola AKT zbavení se problémů z dětství.

Prvním krokem je určit, které potraviny mohou požívat. Z praxe víme, že jsou to většinou jen zeleninové či ovocné šťávy. U těchto lidí je velký úbytek energie (vitamínů, minerálů), kterou je potřeba co nejrychleji doplňovat po „odblokování“ organismu a většinou i páteře, zejména krční části. Přitom je nezbytný lékařský dohled, a to i několik let po zdánlivém vyléčení. V důsledku změn metabolismu totiž mohou nastat komplikace - infekce, dehydratace, selhání srdce, postupně přestává fungovat celý organismus. Aby se zabránilo dehydrataci, je potřeba pít jen obyčejnou vodu, nikoli čaj, pivo, kávu nebo sladké limonády.

Součástí léčby by mělo být zjištění příčiny (a její odstranění) problémů například psychologickým vyšetřením,  kineziologií, mezi nejúčinnější terapie podle mne patří Rodinná konstelace, jinak se nedá s trvalým efektem odstranit důsledek.

Uvedu příklad mé neteře. Bylo jí 33 let, ve 22 letech se provdala do Španělska . Je to dcera mého bratra, který tragicky ne vlastní vinou zemřel se ženou a dvouletým synem při autohavárii. Neteř byla v té době ve škole – v první třídě, proto nebyla účastna při nehodě. Rodiče ženy mého bratra si jejich dceru vzali do výchovy a prakticky jsem už o ní neslyšel. Když dovršila plnoletosti, skončila střední pedagogickou školu a nastoupila do mateřské školky jako učitelka. Krátce na to dostala nabídku jet do Španělska. Tuto nabídku akceptovala a krátce na to se tam seznámila se Španělem, se kterým začala vztah, který vyvrcholil svatbou. Brzy na to se trvale do Španělska odstěhovala, takže jsem ji viděl jen v malých úsecích jejího života, když se např. zastavila před svatbou, po svatbě, atd. Potom jsem ji již neviděl asi 6 let. Minulý rok jsem dostal e-mail ze Španělska, ve kterém stálo, že pokud pro ni hned nepřijedu, zemře. Prý má diagnózu bulimie, anorexie, alkoholismus. Byl jsem překvapen, protože jsem nic takového netušil. Proto jsem ji moc neznal (její prarodiče mi styk s ní v dětství neumožnili). Zařídil jsem jí cestu do Prahy. Když jsem jí přivítal na letišti, skoro jsem ji nepoznal, vážila 30 kg, vypadala divně, byla z ní jiná osobnost než jsem znal. Zaplatil jsem jí všechna vyšetření a zjistil, že je zdravotně v pořádku. Zařídil jsem psychologické vyšetření, to bylo také pořádku. Jediné, co mne v tu chvíli napadlo jako řešení, byla skupinová terapie -RODINNÁ KONSTELACE. Už jsem se zmínil několikrát o této skupinové terapii. Při konstelaci vyšlo najevo, že chtěla zemřít a jít za svými rodiči a bratrem. Bohužel jsem svojí diagnostickou metodou přišel na to, že zůstala myšlením a psychikou mentálně ve věku 6 let, což jí  bylo v době, kdy  jí rodiče a bratr tragicky zahynuli. To se projevovalo tím, že nechtěla pracovat, nechtěla děti, vadily jí ženské prvky- jako prsa (nechala si je dokonce operativně zmenšit), atd. Našla si někoho, kdo se o ni staral (manžel), ale bohužel   vztah byl špatný, protože ona se k němu chovala jako dítě k rodiči a ne jako rovnocenná partnerka. Celý problém se vyhrotil v době, kdy jí zemřela její babička, která ji měla ve výchově. Dozvěděl jsem se, že si nechala říkat „mami“. Když jí babička zemřela, byla to „de facto“ další smrt - „druhé matky“. To neunesla a k alkoholu se přidaly drogy: Jinak to nemohlo skončit než smrtí. Ona bohužel nechtěla pomoci, chtěla se nechat jen litovat a „oslavovat smrt“ (prarodiče jí 2 x týdně vodili na hřbitov), jak ji to naučili její prarodiče.

Zde je na místě se nemocného zeptat na první číslo, které jej napadne, když se na něj ptáte- viz úvod. Většinou jsou takto nemocní  „zamrzlí“ v dětství a nechtějí dospět a přijmout odpovědnost odpovídající jejich věku. Pomoci lze- viz kapitola Rodinné konstelace.